Každý samozřejmě dělá během svého života to, co musí. Tomu se říká třeba práce. To dělá, aby si vydělal, i když ho to třeba nebaví nebo ho to i přímo štve. Pak ale lidi dělají i to, co jim třeba nehodí ani korunu a co je dokonce i peníze stojí, jenže zato to dělají rádi. A tomu se říká koníčky nebo hobby. Hobby se lidi pochopitelně nevěnují proto, aby na tom zbohatli, ale aby měli nějakým způsobem hezčí život. A tak se musí věnovat tomu, co opravdu chtějí, k čemu je nikdo nepřemlouvá, natož aby je do toho dokonce nutil. Jinak by to zákonitě nebylo hobby.
A čemu že se to tedy věnujeme, aby nás to dost bavilo a abychom tomu rádi obětovali čas, energii a třeba i ty peníze? To je u každého člověka jiné. Máme různou mentalitu, a tak se třeba někdo rád pohybuje a jiný povaluje, někdo má radši něco technického a jiný humanitního, někdo má radši klid a jiný akci.
Možností na výběr je naštěstí dost, a tak nikdo nemusí být zklamaný, že se nemá čím bavit. Můžeme dělat spoustu věcí, hlavně když nás těší, můžeme je dělat individuálně i organizovaně, u nás i v cizině. Každý může mít to, co chce. Stačí si jen vybrat.
Já jsem si vybrala. A vy určitě taky. Chceme přece od život víc než jenom starosti. Chceme si i dělat radost.
A co děláte vy? Co je váš koníček? Možná je to podobné jako u mě, třeba ale i docela jiné. Na tom vlastně vůbec nesejde. Zásadní je, že nám to dělá dobře. A že to nevadí těm kolem nás. Na něčí hobby by přece neměl nikdo doplácet. A tak by neměl mít nikdo za koníčka ničení cizího majetku, obtěžování cizích lidí nebo jiné lumpárny. A je škoda, že zrovna tím se u nás tolik lidí baví. Tedy takzvaně baví. Odstraňovat následky takového bavení se totiž není zábava. A kdo dělá alotria, měl by se dočkat potrestání. Aby byly naše koníčky opravdu koníčky. To, co nám všem dělá jenom potěšení a nic víc.